Rozvody pitné vody a odpadní trubky mají z našeho pohledu jednu velkou nevýhodu – jakmile je položíme, nadobro zmizí pod vrstvou betonu v podlaze nebo pod omítkou. Pokud se na nich cokoliv pokazí nebo se instalace odflákne, oprava znamená jediné: vzít do ruky sbíječku, rozbít hotové obklady a začít znovu od nuly. Proto našim zákazníkům vždy radíme, aby na těchto skrytých rozvodech nešetřili a nepouštěli se do nich svépomocí bez zkušeností.

Nejčastější chybou, kterou na stavbách vídáme, je špatný spád odpadů. Hodně lidí si myslí, že čím větší sklon trubka má, tím lépe. Jenže u kanalizace to funguje přesně naopak. Když trubku nakloníte příliš strmě, voda odteče bleskově pryč, ale pevné nečistoty a papír zůstanou ležet na suchu. Postupně se vrství, až potrubí ucpou úplně. Ideální spád jsou zhruba dvě procenta – tedy dva centimetry na metr délky. Dalším častým problémem je chybějící odvětrání kanalizační stoupačky nad střechu. Bez něj vzniká v trubkách podtlak, který při každém spláchnutí doslova vysaje vodu ze sifonů umyvadel nebo sprchového koutu, což plní dům nepříjemným zápachem.

U rozvodů vody se pak nejčastěji zapomíná na pořádnou izolaci. Když vedete studenou vodu těsně vedle teplé a trubky neobalíte izolační pěnou, studená se ohřívá a teplá chladne. Ohřátá studená voda v trubkách je ideálním prostředím pro množení nebezpečné bakterie Legionella. U teplé vody zase bez izolace zbytečně plýtváte energií a při každém mytí rukou musíte odpouštět litry studené vody, než vám z kohoutku konečně doteče ta teplá. Investovat do profesionální montáže a kvalitních materiálů se v tomto případě vyplatí hned při prvním otočení kohoutku.